Syndrom vyhoření – skrytá pandemie naší doby

24. 02. 08:00

Syndrom vyhoření je v současnosti často zmiňovaným tématem, a to i v souvislosti s úzkostí a vnitřním neklidem. Syndrom vyhoření je považován za spouštěče těchto obtíží. Téměř každý o úzkosti jako o diagnóze slyšel nebo možná dokonce zná někoho ve svém okolí, kdo úzkostnými stavy trpí. 

Syndrom vyhoření poprvé popsal americký psychoanalytik Herbert Freudenberg, který roku 1974 uveřejnil v časopise Journal of Social Issues článek s názvem Staff Burnout. V rámci vědeckého článku popsal důsledky přetížení a pocitu emočního vyčerpání a poprvé mluvil konkrétně o syndromu vyhoření. 

Spouštěče a příznaky syndromu vyhoření 

Postihuje především lidi v produktivním věku, nejčastěji mezi 30. a 50. rokem, kteří se každý den snaží sladit pracovní a soukromý život. Ať už jde o tlak na výkon v práci, problémy v partnerství nebo rodinné povinnosti – každý z nás zná ten pocit, že se nám vše vymyká z rukou a nejsme schopni věci zvládnout tak, jak bychom potřebovali. 

Často citovaná rovnováha mezi pracovním a soukromým životem je ve skutečnosti více teorií a přáním než praxí. Typickým vedlejším efektem digitální doby je tlak na neustálou dostupnost a flexibilitu, který je spíše stresovým spouštěčem než výhodou. Přesně takové spouštěče, stejně jako stres a nadměrné nároky, jsou hlavními příčinami syndromu vyhoření. 

Syndrom vyhoření provázejí četné fyzické, psychické i psychosomatické příznaky – například chronická únava, podrážděnost nebo dokonce agresivita. Typické jsou změny nálad, zvyšující se netrpělivost a vztek na sebe, vnitřní neklid a nervozita. Mohou se dostavit bolesti hlavy, kardiovaskulární onemocnění, zažívací potíže nebo poruchy spánku.  

Vyhoření – komu hrozí 

Vyhoření může v zásadě postihnout každého, rozhodující je však náš charakter a typ osobnosti.  

Každý se s výzvami každodenního života vyrovnává jinak. Někdo vše zvládá poměrně bez potíží, zatímco někdo reaguje mnohem citlivěji. Všichni máme velmi odlišné strategie, jak aktivně čelit všudypřítomnému stresu a mentálně zpracovávat zážitky. Zkušenosti ukázaly, že lidé, kteří jsou od přírody zvláště loajální a až příliš zodpovědní a vždy se snaží dělat vše jak nejlépe umí, mají největší tendenci k vyhoření. 

Vývoj vyhoření – čtyřfázový model 

Syndrom vyhoření v zásadě nevznikne přes noc. Jde spíše o postupný proces, který odborníci rozdělují do více fází. * 

Fáze 1: Počáteční nadšení 

Úkoly dne řešíte s plným nasazením. Chcete se prosadit – ať už v profesní nebo soukromé sféře. Stanovujete si velmi vysoké cíle, a dokonce jste ochotni odložit své vlastní potřeby stranou na úkor práce. Pokud však vaše okolí nereaguje, nejste pochváleni, nemáte pozitivní zpětnou vazbu a pocit úspěchu, dostaví se nespokojenost a frustrace. Naše sebevědomí totiž úzce souvisí s touhou po pochvale a ocenění. 

Fáze 2: Stagnace 

Uvědomíte si, že pomalu narážíte na své limity. Doslova přešlapujete na místě a cítíte první pochybnosti o sobě samém. Postupně se v nitru dostavuje pocit zklamání, z rozporu mezi očekávanými a skutečně dosaženými cíli. Často tento pocit člověk ignoruje a pokračuje se stejným nasazením. Nechcete se svých ambicí vzdát.  

Fáze 3: Frustrace 

Právě v této fázi si člověk začíná uvědomovat, že jeho osobní cíle nemusí být ve skutečnosti dosažitelné a dostavuje se frustrace a bezmoc. V této fázi si člověk začíná pěstovat určitou lhostejnost vůči svému osobnímu a profesnímu prostředí. Kromě toho je to stav, kdy se mohou dostavit první fyzické příznaky chronického a dlouhotrvajícího napětí. Ptáte se sami sebe: „Stojí mi moje úsilí za tohle všechno? Co bude dál?“ 

Odborníci často označují tuto fázi za jádro syndromu vyhoření. Protože právě teď je vlastně ten nejlepší čas obecně něco změnit a vystoupit z často zmiňovaného křeččího kola dříve, než nastane stav, kdy už nedokážete zvrátit svůj vlastní pocit frustrace a bezmoci. 

Fáze 4: Apatie 

V této fázi člověk pociťuje narůstající citové odcizení a ve svém každodenním životě „funguje“ pouze mechanicky, bez pocitu radosti. Koníčky nebo jiné aktivity, které byly dříve zdrojem potěšení, se najednou stávají přítěží. Člověk pracuje, protože musí. Každodenní kontakt s kolegy se stává ryze povinným úkolem, schůzky a kontakty s přáteli se ruší a lidé se postupně stahují do svého soukromého života.  Nakonec se člověk dostává do stavu totální izolace a není schopen jednat v žádné oblasti života. 

* Edelwich J, Brodsky A. Burn-Out: Fáze deziluze v pomáhajících profesích. Human Sciences Press, New York, 1980. 

Je možné syndrom vyhoření léčit? 

První nejdůležitější rada – prevence je vždy lepší než léčba! Naslouchejte svému tělu a své duši. Protože právě popsaná stádia vyhoření objasňují jednu zásadní věc: rozvoj této nemoci je postupný proces. Pokud se vám tedy podaří včas vědomě přijmout protiopatření a zařadit v životě nižší rychlostní stupeň, je pravděpodobnější, že se z toho dostanete dříve, než se dostaví vážný syndrom vyhoření. Ano, snadno se to řekne, hůře udělá. Buďte vůči svému tělu vnímaví.  Neignorujte první příznaky. Najděte způsoby a strategie, jak lépe každý den fungovat.  

Mnoho společností si uvědomilo riziko vyhoření svých zaměstnanců. Stále více firem se věnuje managementu ochrany zdraví při práci (BGM) a podporuje své zaměstnance cílenou prevencí syndromu vyhoření. Patří mezi ně například nabídky osobního koučování či jiných opatření, která mají pomoci zlepšit organizaci a chování na pracovišti z hlediska zdraví. Promluvte si se svými nadřízenými a zeptejte se na tuto možnost. 

Další možnosti terapie 

Neexistuje žádný univerzální vzorec pro léčbu syndromu vyhoření. Chronický stav vyčerpání nelze jednoduše vyléčit prášky. Je-li diagnostikován syndrom vyhoření, je nutná cílená psychologická terapie – případně i lůžková léčba v nemocnici. 

Kromě toho existují léky, které pomáhají zvládat nepříjemné příznaky. V centru pozornosti je léčba různými druhy antidepresiv. 

Jaké další možnosti terapie existují? 

Životní situace lidí, kteří mají takzvaně nakročeno k syndromu vyhoření, může být velmi stresující. Častým důsledkem takového stresu je vnitřní neklid, pocity úzkosti, a z toho plynoucí poruchy spánku. S pocity úzkosti, poruchami spánku a neklidem vám může pomoci rostlinný lék Lavekan® s obsahem levandulové silice, který pomáhá účinným a šetrným způsobem odstranit vnitřním neklid a pocity napětí, ale také pocity úzkosti, a z toho plynoucí poruchy spánku.  

Pokud vás trápí únava, nedostatek energie a vyčerpání, doporučujeme vyzkoušet rostlinný lék Vitango®. Vitango® obsahuje rozchodnici růžovou, je to přírodní adaptogen, který dodává tělu energii a pomáhá lépe zvládat stresové situace. Více informací na www.vitango.cz